Příušnice

Se světem virů a bakterií jsme povětšinou konfrontovány již v útlém dětství. Již jsme si zvykli, že některé typické dětské nemoci zkrátka nemůžeme ovlivnit a např. u neštovic jsme spíše rádi, že si je naše ratolesti odbyli ve věku, kdy mají naprosto bezproblémoví průběh. Mezi další choroby se řadí i spála, pátá a šestá nemoc. Zarděnky, spalničky a příušnice se z pojmenování klasická dětská nemoc však vyvlékli. Jejich masovému šíření se podařilo zabránit zavedením povinného očkování v 15. měsíci. Toto očkování je od roku 1995 prováděno tzv. triple vakcínou, jenž zajišťuje imunitu oproti třem naposledy jmenovaným. I když se jejich výskyt v české republice razantně od té doby snížil, není očkování stoprocentní ochranou a s těmito nemocemi se stále setkáváme.


Příušnice jsou infekční onemocnění způsobené virem z rodu Paramyxovirus. Ten se šíří obdobně třeba jako chřipka pomocí kapének a jelikož je vysoce infekční, bývalo jeho šíření běžné zejména v dětských kolektivech. V dnešní době však stěžejní část pacientů již netvoří děti, nýbrž dospělí, kteří během svého dětství nepodstoupili očkování. A právě v dospělosti mohou být příušnice poměrně nepříjemným onemocněním s celou řadou komplikací. Nová generace si sice již povinným očkováním prošla, to však neznamená, že se nemohou nakazit. Statisticky je jejich účinnost odhadována na nějakých 90%, přičemž podstatnou úlohu sehrává i stav samotného imunitního systému v době očkování. Ale i když se poté dítě příušnicemi nakazí, mají mnohem mírnější průběh a celková doba rekonvalescence je podstatně kratší.


K zvýšenému výskytu onemocnění dochází v dvou až pětiletých cyklech, povětšinou v zimním či jarním období. K šíření dochází dlouhodobějším kontaktu s nakaženou osobou, kdy se virus přenese kapénkovou infekcí. Kontaktem s nakaženým předmětem dochází k onemocnění jen vynímečně. Zákeřnost parotitidy spočívá v tom, že mnohdy ani nemáte tušení, že jste se do kontaktu s nakaženou osobou dostali. Přibližně u 20% dětí mívá naprosto atypický průběh a vůbec se u nich neprojeví příznaky onemocnění. To však nemění nic na tom, že po dobu přibližně 14 dnů jsou přenašeči. Po proniknutí do těla se virus začíná množit v horních dýchacích cestách, odkud se rozšíří do mízních uzlin. S odstupem 14 až 25 dnů se poté rozšíří do krve a objevují se první příznaky. Zpočátku se projeví komplexní potíže, tedy horečka, únava a bolest hlavy. Ty s mírným odstupem následuje parotitida, čili zánět příušní slinné žlázy.


U dětí příušnice probíhají vždy bez vážnějších komplikací. Jediné obtíže, jenž je mohou provázet je zánět mozkových blan. Ten však mnohdy pro své mírné příznaky není vůbec diagnostikován. Avšak komplikace jsou spíše doménou dospělých pacientů. U nich nemusí být nijak neobvyklé, přesto ve většině případů nezanechávají žádné trvalé následky. Nejrizikovější skupinu tvoří mužská populace, u níž může virus způsobit orchitidu, čili zánět varlat. K zasažení obou však dochází jen ve výjimečných případech, v nichž je však vysoká pravděpodobnost sterility. Zánět mozkových blan sebou nese velice malé riziko poškození nervů, což může zapříčinit potíže se sluchem či paralýzu obličejového nervu. Ani zasažená slinivka břišní nemusí zůstat bez následku. V tomto orgánu je produkován insulin a pokud je zánětem zasažená tato tkáň, hrozí riziko vzniku cukrovky. Příušnice sice pro očkované generace již nepředstavují vážnou chorobu s možnými trvalými následky, přesto by se neměli podceňovat.